KING SPIN CUP 2011

Je začátek listopadu a po zimě či sněhu stále ani památky. I když se už citelně ochladilo, počasí pořád přeje všem vyznavačům Petrova cechu, kteří si vydatně prodlužují svoji rybářskou sezonu, v mnoha případech k nelibosti jejich partnerek… Když jsem se manželce zmínil, že v sobotu 12. 11. je další pohárový závod KING SPIN CUP, zaťukala si na čelo a začala mi vypočítávat, kolik víkendů v letošním podzimu jsem strávil na závodech – Hustopečský pohár, Polsko, Dorado Cup, Půchovský pstruh, Daiwa Cup, Norstream Cup, no ještě, ze jsi nebyl na té republice…, když v tom ji zastaví zvonění telefonu. Volá syn Tomáš a říká: „Mami, tak na ten King Spin dorazím už v pátek odpoledne a budeme spát s taťkou na chatě“. Žena jen odevzdaně mávne rukou a se slovy, že jsme se asi oba zbláznili, odchází… Kdyby jen tušila, jak se oba těšíme a co s námi ten „rybí hormon“ dělá – ale ona to po těch letech společného soužití určitě ví, jen to dobře maskuje…

Navíc KING SPIN je třetím závodem GRAND PRIX HUSTOPEČE 2011 a třeba bude šance na nějaké dobré umístění, když jsem zatím v podzimních závodech jen „paběrkoval“. Navíc přijede spousta kamarádů a večer v pátek určitě posedíme, pokecáme, něco malinko vypijeme…

Celý týden mám ve firmě neskutečné fofry a tak si v pátek sám udělím volno a jedu na chatu do Hustopečí, abych se v klidu připravil na sobotní závod. Předtím ovšem vyzvednu na nádraží Toma a sbalíme rybařinu (jídlo nám žena dovezla na chatu ráno). Po příjezdu vidíme, že pstruzi (400 kg), které sponzorsky dodal Láďa Král, a kteří se vysadili ve čtvrtek jsou rozjetí po celém jezeru a mají se čile k světu. Těšíme se, že snad konečně budou brát a nebudou tak apatičtí jako na Hustopečském poháru nebo minulý týden v Jestřabicích – no uvidíme. Tom jde s Láďou Králem značit sektory a já si v klidu chystám pruty. Připravuji si 4 pruty na lehkou přívlač mezi nimi vyčnívá moje oblíbená Daiwa megaforce 220cm 1-9g s ultra jemnou špičkou. Moc si přeji, abych už konečně zachytal, protože letos je to zatím katastrofa… Od Ládi Krále, který na naší vodě tento závod pořádá, vím, že hlavním sponzorem je opět firma DAIWA-CORMORAN a tak třeba…, ale… letos jsi přece už 2 pruty přece vyhrál – se uklidňuji.

Do tohoto mého rozjímání přichází Tom a dáme si něco málo k snědku. Sotva uklidíme talíře, je tady David Maixner a za ním v zápětí zlíňáci – no to byla klika, ještě, že jsme to uzené stihli dát do ledničky… Naše původní předsevzetí, že si dáme jen skleničku vína, rázem padá, když David říká, že bychom si jednoho panáčka přece jen mohli dát – a tak vytahuji pravou valašskou trnkovou vodu a během chvilky se lahvince díváme na dno. Venku už se pomalu stmívá a přichází hospodář Jirka Kašpar (také se slivovicí) ubytovat kluky na rybářskou chatu naší MO. Protože se začínají sjíždět další kamarádi, přesunujeme se všichni tam a u slivovice zapíjené červeným vínem si prohlížíme fotky z letošní výpravy do Mongolska na Chanagaj – začíná to opravdu slibně a snad bude zítra ještě líp, ubezpečujeme se, když nás kolem půlnoci Láďova manželka rozhání jako stádo slepic a my se ubíráme na kutě.

Ranní budíček v 5 hodin není nic příjemného, ale nedá se nic dělat, závod je tady. Ještě že chytám až jako B-čko – tedy ve druhé skupině, která nejprve měří závodníkům, kteří si vylosovali A. Večerní los byl ke mně velmi milosrdný, protože jsem si vylosoval sektor 3 (na hrázi mezi jezery č. 2 a 3) a je to přesně ten stejný sektor, kde jsem před 3 lety na hustopečském poháru zdolal krásného bolena 70 cm. Po rychlé snídani a nezbytné kávičce se pomalu přesunujeme na místa, protože za chvíli začne 1. kolo závodu A.

Já měřím mladému nadějnému juniorovi Honzovi, který se v 1. kole snaží, ale jedna ryba mu padá a pak už žádný záběr nemá. Nedělá nic špatně a tak si říkám, že to s tím braním ryb asi nebude tak horké. No snad se nepotvrdí stará rybářská pravda: „Když ryba skáče, rybář pláče“.

Jsem v naprostém klidu a naposled kontroluji pruty a přemýšlím, čím začnu. Rozhoduji se v podstatě mezi nymfou v barvě tod a plandavkou. Začnu s nymfou, ale 10 hodů a nic se neděje – no to bude zase výbuch – když v tom cítím malé sotva znatelné škubnutí a říkám si okoun, jenže po záseku se ryba rozjede a není k zastavení. Zřejmě si na nymfě smlsla štika, protože po půl minutě zdolávání vytahuji „vátou šňůru“… Znovu navazuji nymfu a jsem přesvědčen, že to musí fungovat i na pstruhy, když si to vzala štika. A mám pravdu. Třetí hod a je tam duhák. Oddechnu si, když ho mám v podběráku, kterým z hráze do vody téměř nedosáhnu. Ale pak už je nymfa neúčinná, tak nasazuji plandavku. Než se naděju, mám další dva duháky a vypadá to docela dobře, protože moc ryb se nechytá. V tom se ozývá signál končící 1. kolo a nás čeká přesun o 6 míst.

Ve druhém kole se Honzovi daří stejně jako v prvním – tedy 0. Je mi to líto za něho, protože je to opravdu šikovný klouček. Já měním taktiku a začínám plandavkou, protože se mi pstruzi ukazují na dohoz – což bývá dobré znamení. Hned první hod a po dvou otočkách kličkou navijáku přichází prudký záběr ryby. Následuje blesková reakce v podobě záseku, ale ryba padá a já si v duchu nadávám – nebuď tak zbrklý, jsou tady, bude to v pohodě, máš super flek – u břehu je padlý strom a větve, do jezera směřuje další, tam přece musí stát okouni. Když třetím hodem zdolám pstruha, tak změním svoji strategii s tím, že mám zapsanou rybu a teď můžu v klidu zkusit ty okouny. Na jigovou hlavu dávám bílého microse od Berkleyho, v klidu se posadím na židli a začnu systematicky prohazovat okolí padlého stromu kolem břehu. Asi při desátém hodu cítím slabé ťuknutí, přiseknu a… visím. A také trhám. Sotva to navážu, znovu uváznu a opět trhám. Tak to ne, to mě nebaví. Svoje hody nasměruji o 3 metry vpravo, více na volnou vodu. Hned prvním hodem cítím jemný záběr – okoun (si myslím). Zaseknu a je tam pstruh. Takže tak, ty jemné záběry jsou od tečkovaných krasavců… V krátkém čase zdolám ještě další dva pstruhy a se čtyřmi rybami končím kole. V duchu si říkám, že to není špatné a jdeme na oběd, po kterém nás čeká poslední třetí kolo. Když odevzdávám bodovací lístek hlavnímu rozhodčímu, říká mi, že mám „našlápnuto na bednu“, tak ho uklidňuji, že to tak žhavé nebude, protože je tady řada daleko lepších závodníků. Říká něco o tom, že když se štěstí unaví…., a to už ho ženu a sám jdu na výborný kuřecí řízek. Jak zjišťuji po obědě, tak to asi opravdu tak špatné nebude, protože v prvním kole mám jedničku a ve druhém jsem skončil za Tomem Hammerem druhý – tak teď jen nepokazit poslední kolo.

To začíná opět Honza, a přestože máme sektor na konci hráze mezi jezery č. 3 a 4, tedy místo, kde se běžně neloví, nepodaří se mu přelstít ani jednoho šupinatého krasavce a končí bez ryby. Jak po skončení závodu zjišťujeme, nebyl na tomto místě jediný, kdo byl bez ryby. Ty se ukazují hodně daleko od břehu a tak si říkám, že to nebude jednoduché a opravdu. Protože u břehu byly vidět nějaké překážky a větve, začal jsem to zkoušet s okouny, leč marně. Přitom slovenský závodník Peter Klimovský vedle mě už má třetího pstruha v těsné blízkosti břehu – něco dělám špatně. Minuty utíkají neskutečně rychle a já jsem stále bez ryby. Mladý Míša Michálek, který měří vedle říká ať tam dám plandavku, ale tu už zkouším skoro 17 minut… když už ji chci vyměnit, tak mám záběr, ale pstruh mi padá. Sakra…!!! Do konce kola chybí 7 minut, když konečně zdolám jednoho pstruha, ale vím, že to bude málo. Peter vedle má 4 ryby a i u ostatních závodníků je vidět, že ryby začaly jít. No co se dá dělat – třeba to ještě nějak dopadne.

Jdu zpátky k rybářské chatě a odevzdávám bodovací lístek. Každý se mě ptá, kolik jsem dostal ryb, a když odpovím, že jen jednu, všichni se shodují, že to na vítězství nebude asi stačit. Ale co, byl to krásný závod. Všichni jsou spokojeni a děkuji Láďovi za hezkou sobotu. Odnáším si pruty na chatu, a když se vrátím, Tomáš s Luckou pomalu dokončují sčítání výsledků. Na moji otázku, jak jsem dopadl, mi Tom říká: „Není to špatné tati, jsi třetí“. Na moje zamručení, že jsem se měl víc snažit na vítězství, mi říká: „Tati, buď v klidu, zůstalo to v rodině – 1. místo jsem získal já“.

Takže poslední pohárový závod v letošním roce mi přinesl bronzové zakončení ozdobené krásným prutem Cormoran Black Bull od hlavního sponzora – firmy Daiwa-Cormoran. Když k tomu přidám i třetí místo v celkovém součtu všech tří závodů Grand Prix Hustopeče 2011 mohu si říci, že i přes všechny ty hrůzy, které se od února t. r. v přívlači odehrály, nebyl ten letošní přívlačový rok nakonec tak špatný.

Výsledky závodu KING SPIN CUP 2011:

• 1. Tomáš Mareček
  
• 2. Lucie Pavlasová
  
• 3. Stanislav Pernický
  

Celkové výsledky GRAND PRIX 2011:

• 1. David Vojáček
  
• 2. Jiří Škeřík
• 3. Stanislav Pernický
  

Poděkování patří nejen pořadateli Ladislavu Královi a MO ČRS Hustopeče nad Bečvou, hlavnímu sponzorovi – firmě DAIWA – CORMORAN, ale také celé řadě dalších sponzorů, kteří k dobré úrovni závodu přispěli.

Hustopeče n. B. 26. prosince 2012
Stanislav Pernický

Domů