Z ANDORY DO ŠPANĚLSKA A ZPĚT

                     Je 18. Září a naše přívlačová reprezentace vyjíždí do místa dění letošního Mistrovství světa v lovu ryb přívlačí, které se letos koná v Andoře a to od 24. do 27.9. Jedeme o týden dříve, protože před námi mají závody „žížalkáři“ tj. lov na přírodní nástrahy. Jedeme okouknout terén, jaká je voda a jaké ryby se budou chytat. Podle toho budeme volit strategii a přípravu na vlastní šampionát. Po příjezdu do místa dění zjišťujeme, že řeka je dost rychlá a ryby se chytají spíše v klidnějších partiích, kterých je zde bohužel poskromnu. Problém bude nástrahu udržet na správném místě a hloubce. Budeme muset přitížit.

                     Sedáme do aut a vyrážíme dalších 240 km na horní přehradu na Rio Ebro, kde máme domluvený společné ubytování v chatkách, kde budeme míst dostatek času a prostoru na vlastní přípravu. Od letošního roku rozjíždíme spolu se svým kolegou Pavlem Strakou kromě nadstandartního také tzv. nízkonákladové ubytování, které je právě v už zmíněných chatkách. Ty jsou vybaveny vším, co je potřeba. Nechybí zde kuchyňka, TV satelit a klimatizace. Venku pak přístřešek, kde si můžeme ve stínu v klidu vypít kafe.

                    Časový plán je – od soboty do středy na Ebru, kde se budeme připravovat a samozřejmě chytat. Na přívlač zde moc rybářů nechytá, tak uvidíme, jak tuto vodu prověří česká repre. Hned po příjezdu a ubytování se v krásném areálu, kde můžeme parkovat přímo u chatky, jedu s Davidem vyzvednout povolenky, které jsem domluvil dopředu, abychom mohli chytat hned a ne čekat na pondělí, až bude místní úřad pracovat. Kluci jsou už netrpělivý, vždyť nikdo z nich ještě na Ebru nechytal. Protože zde na Ebru dělám rybářského průvodce , tak se kluci vyptávají na všechno možné a já mám hlavu jako škopek. Hned první večer vyrážíme na přívlač jen kousek od naší základny. První záběr dostává David a zdolává prvního candáta. Je to ještě capart, ale potěší. Následuje dalších několik ryb do velikosti 65 cm. Je večer a mi se vracíme, abychom dospali deficit po dlouhé cestě. Při věčerní společné večeři domlouváme, jak bude probíhat pobyt. Máme k dispozici loď s 25 HP motorem a tak jedna parta bude vyrážet na vábničku a ostatní na vláčku do místních zátok a na známá místa. Druhý den vstáváme až kolem 10 hodiny, kdy na obzoru svítí v plné síle sluníčko. Většinu času tohoto pobytu věnujeme přípravě a předělávání nástrah na závody. Vyrábíme si vlastní jiggové hlavičky z wolframu v pestré škále barev, ale hlavně upravujeme rotačky, které přetěžujeme právě tungstenovými hlavičkami a osazujeme bezprotihrotovými trojháčky owner. Ty se zdají podle předchozího několikaletého zkoušení právě ty nejlepší. Sedíme kolem stolu jak rytíři v Kamelotu a kolem sebe máme jen samé nástrahy a komponenty. Při pohledu na Jožku alias sokolíka se mi opravdu tají dech. Jeho zručnost a nadšení v tomto oboru z něho dělá opravdu mistra. S každou rotačkou si zatočí na suchu a poté ji jde vyzkoušet v napuštěné vaně, jestli opravdu pracuje tak jak má. Na malém klacíku má kousek vlasce a na konci svůj výrobek. Klečí u vany a šmrdlá s ním sem a tam. Při pohledu na něj si říkám, že i dospělí si umějí hrát.

                    Odpoledne jedna skupina vyráží na vábničku a ostatní jdou vláčet do zátok. Za poslední týden se voda ochladila z 31 na 23 stupňů a tak ryby na vábňu reagují velice špatně. Veliké ryby se takřka nezvedají vůbec a menší jen přijedou k nástraze, okouknou ji a jedou pryč. Nakonec přeci jen zdoláváme několik menších ryb do 140 cm a se soumrakem se vracíme zpět. Na základně se dělíme o zážitky s ostatními a dozvídáme se, že kluci byli taky velice úspěšní. Chytili dohromady 125 candošů, což je v 6 lidech velice slušný výkon. Poslední z lovu přichází můj brácha a už z dálky je vidět, že zažil něco, co se nezapomíná. Posadil se na židli a začal. „Kluci to bylo něco. Chytám si jen tak candoše a fakt zobali, chyt jsem jich 26, ale co se stalo pak, to byl fakt mazec. Se soumrakem se ozvalo první puknutí od sumíka. Nebyl velký tak metrovka. Candáti úplně přestali. Hladina se uklidnila jen sem tam zakroužkovala ouklejka a najednou bác. Zase bác. Najeli sumci a já mám jen jemný cajk se šestnáctkou, říkám si v duchu. Hladina se začala doslova vařit. Nahodil jsem a bác. Záběr. Ryba si bere nekompromisně desítky metrů a najednou se vlasec prověšuje. Ryba je pryč i s woblerkem. No nic. Navazuju znova a zase nához. Pod nohama dostávám znova záběr. Opět se odehrává to samé. Ve vestě nacházím kousek vlasce o síle 35 a dělám návazec. Třetí rybu asi po 4O metrech otáčím a začíná boj. Asi po 15 minutách se u břehu ukazuje sumík tak 110. Krásný souboj. Vyhákuji a vracím rybu vodě. Další záběr přichází hned druhý nához a ryba se vypíná kousek od břehu. Lovení pomalu ustává. Poslední záběr a za chvilku u břehu leží další metrovka. Ještě dávám pár náhozů, ale nic. Pak jsem to sbalil a šel. No to jsem ještě nezažil. Kdybych měl tak u sebe těžkej cajk. Dál od břehu lovily ryby opravdu velký a já měl jen tohle“ a ukazuje nám prut 5-20g. Další den ráno no vlastně poledne, protože vstáváme opravdu dlouho, abychom si odpočali, je pěkně větrno a mi vyrážíme jen na vláčku k mostu a do blízkých zátok. Opět candoši nádherně zobou. Chytáme je na žluté a zelené kopyta, na bílé a krémové twistry a na dvojky banka v přírodních barvách. Hlavičky volíme ve velikosti 4 – 15 g podle toho kde a na co zrovna lovíme. Vlasec o síle 0,16 – 0,20 bohatě postačuje při lovu právě candošů kvůli lepšímu vedení nástrahy. Problém nastane, když zabere sumík. To je pak ten pravý souboj. V místech s výskytem větví a pařezů volím raději šňůru WFT o síle 0,12 a nosnosti 15 kg, protože zaseklou nástrahu v hodně případech tzv. vystřelím a tím jí zachráním.

                     K večeru se opět uklidňuje vítr. Část skupiny jde vláčet na místo, kde včera brácha lapal sumíky a část vyráží na chvilku na vábňu. Ryby se sice zvedají, ale nepapají. Daří se jen malé ryby do 120 cm. Kluci na vláčku nachytali opět spoustu candošů a Vaškovi se povedl sumík 130 na malého woblerka Hornet. Jirka zase dostal slušného candáta 80 cm. No nic, zítra je poslední den rybolovu na Ebru.

                     Ráno nás vítá krásný slunný den s mírným vánkem. Pro dnešní den volím místo, kde se loví větší candoši. Rozvážím kluky po břehu. Terén je zde velice těžký kamenitý, ale asi právě proto je toto místo tak oblíbené candáty. Brácha volí druhou stranu, kde se střídají plošiny s kamením. Já jedu naposled na vábničku, počasí nám přeje a je to potřeba využít. Ryby se zvedají převážně malý, jen tu a tam se ukáže větší ryba. Dostáváme pár záběrům, ale velikost se nepřehoupne přes 150 cm. Balíme a jedem zpět za klukama. Ty už nás z dálky vyhlíží a je vidět, že se dařilo. Narazili na black basse a nádherně si zachytali. Jedna pětačtyřicítka jim to urazila o kameny, škoda. Candoši větších velikostí taky velice potěšili a chytili jich opravdu dost. Brácha na druhé straně si taky nádherně zachytal a málem vytáhl i štiku kolem 70, ale ta mu to u břehu ukousla, protože s ní nepočítal, že by tu mohla být.

                     Poslední večer na Ebru při vínku, sumčích a candátích lahůdek bilancujeme uplynulý třídění rybolov. Celkem jsme chytili na vláčku 487 candátů, 6 sumíků a 9 blackbassů. Hodnotíme to jako velice dobrou výpravu a odpočinek a společně ladíme strategii na Andoru. Zítra to začne. Ráno balíme a vyrážíme směrem, kde se koná letošní Mistrovství Světa.

                    Chtěl bych tímto poděkovat jménem všech s týmu české reprezentace sponzoru panu Dvořákovy, že nám umožnil toto ubytování. Byli jsme zde jako první klienti a myslím, že ne zdaleka poslední.

Tak adios slunné Španělsko

Michal Tiki

Domů