Liptovská Mara, neznámá a tajemná

                   V červnu roku 2005 jsme se s přáteli Liborem Hašpicou a Mirkem Viktorýnem vydali na výpravu na Liptovskou Maru. Po dvou a půl hodinové cestě jsme konečně sjížděli z dálnice a pro mne tehdy ,, velká neznámá“ se ukázala v plné kráse. Tajil se mi dech při pohledu na obrovitou rozlohu téhle přehrady, usazené do horské krajiny. Pánové však tuto přehradu navštěvovali již v minulosti, ještě za totáče a historky, jenž jsem vyslech z jejich úst, dodaly ještě na mých nových pocitech. V tu chvíli jsem ještě ani netušil,j aké dobrodružství s nimi opravdu zažiji.

                   Sám bych tady jezdil dva dny, než bych se rozhodnul, kam si sednu. Pánové však měli jasno a také tady měli pár známých, kteří jim poskytli pár věrohodných rad. Zastavujeme v Sielnické zátoce, vyložíme člun a hurá na vodu. Ohledáváme vhodná místa k lovu a také se snažíme dostat auta na co nejmenší vzdálenost od břehu. Naše konání přitáhlo pozornost několika zdejších rybářů, kteří po chvíli začali okukovat naše vybavení a jakmile spatřili boilie, které Mirek právě vykládal ze své obytné dodávky, začali posměšne pokřikovat, že Mara je kukuřičná voda a že na tyto kuličky zde nechytnem ani šupinu. To však bylo něco na Dalibora, který jim hned odvětil svou. ,,Všude na světě kapři žerou boilie a jenom na Slovensku ne, hahaha."

                   Všichni jsme se vystřídali jak na člunu, tak i na břehu při nošení věcí. Ve dvě odpoledne jsme měli zabojkováno a postavené bivaky po 30m od sebe. Sešli jsme se u Dalibora, který byl uprostřed a začali řešit taktiku, jak a jakým druhem boilií nakrmit a na které krmiště co dát. Zvolil jsem si sladké boilií z ptačího zobu naladěné RM 30 cream se silnou lekáží ke kterému jsem měl opravdickou důvěru. Dalibor důvěřoval 3D čku a Mirek zase svojí oblíbené M1. Mirek použil ke vnadění i pelety M1 a CSL. Dalibor krmil pouze boilie, ale chytal na silně dipované 3D a já začal klasikou, čím jsem krmil na to jsem chytal.

                   První začal bodovat Dalibor. Ještě tentýž den do večera zdolal čtyři kapry mezi 6 až 9 ti kilogramy a to ze břehu ze vzdálenosti okolo 220m. Další dva záběry měl v noci a jeden ráno. Měli jsme opravdovou radost z prvních kaprů a také to bylo na nás znát. Pověst kukuřičné vody je prolomena hned první den. Následného dne začal bodovat zase Mirek, chytil tři kapry, z nichž byl jeden lysec a vážil něco málo přez 10kg. ,,Jako v pohádce" libovali jsme si. Naše radost však netrvala dlouho. Třetí den se změnil vítr, už nefoukal do zátoky a začalo poprchat. Pozorovali jsme oblohu a také hory kolem a přáli si, aby se vše opakovalo. Jenže svatý Petr nás nevyslyšel a místo toho na nás poslal pohromu v podobě hasičského cvičení. Hasiči slaňovali z vrtulníku, plácali se na hladině a vzápětí je zachraňovali na velkých motorových člunech, které se proháněly mezi bójemi a burácely hlasitostí tanku Panter. ,,Tak to je konec", konstatoval Dalibor a odebral se do svého bivvy. My si s Mirkem dali pivko, jak jinak než ,,rohatého“ a přemýšleli, co dál. Stěhovat se na nové místo bylo nemožné a tak jsme se rozhodli zůstat. Další den ráno vylezu z bivaku a ejhle, mraky se zase honí a do zátoky fouká, zděloval jsem všem. Byli jsme opět plní síly a začali šlapat na plný plyn. Zakrmit, vyvézt a čekat na záběr. Já a Dalibor jsme zaběhli do bufetu na pláži na panáka a Mirda si krátil volnou chvíli vláčením z člunu.

Mirkův syn Martin, také učeň

                   Další pohroma na sebe nenechala dlouho čekat, což se neukázněným kaprařům občas stává. Ležím v bivvy a poslouchám, jak se Dalibor s někým dohaduje. Ten někdo hovoří ,,a čo ta podlážka v bivaku, pes nieje na reťiazke, auta tak blízko vodě. ,,Hoď se do klidu“ povídá Dalibor a jeho jezevčík doráží na dotyčného. ,,Veď on mi rostrhá nohavice“ křičí dotyčný. Pak se ozve zvuk cvaknutí závěru od pistole a já vyrážím z bivaku jako o život. Scénu co jsem viděl asi nezapomenu do smrti. Dalibor se přetahuje o kvér s místním policajtem, který chtěl zastřelit Daliborova psa, policajt křičel ,,já tu zdochlinu zabijem“ a Dalibor křičel,, na rodinu a psa mi nikdo šahat nebude. Patovou situaci nakonec vyřešily tři slovenské tisícovky a auta na parkoviště uf.

                   Závěrem dne však dusnou atmosféru protne zvuk mobilního telefonu. Volá Ládik, můj kamarád, který zvěstuje, že ráno kolem druhé za námi dorazí. Vysvětlil jsem mu cestu a šel spát. Hlavou se mi honily všemožné myšlenky, byl jsem jediný bez ryby a tak jsem se rozhodl posunout své krmné místo kousek dál do zátoky. Vše provedu hned ráno, slibil jsem si a po náročném dni konečně usnul.

                   Ráno mne budí Láďa, je 2h30min, vleze do mého bivaku a já mu zděluji zážitky. Dovezl sebou opravdu dobrou valašskou slivovici a po páru doušcích mu vše barvitě popisuji. V zápětí se ozývá Daliborův hlásič, avšak unavený lovec ne a ne ven z bivaku. Natěšený Ládik nemešká, vyráží obrovskou rychlostí k prutu a zasekává. Ani jsem mu nestačil říci ,,baitruner„ a v tu ránu se chrlí na zem hromady Daliborova vlasce. Z nenadání se vyhoupne Dalibor z bivaku a křičí ,,co je to za chlapa? Co mi šaháš na hůlky ty hovado! Burácí Dalibor. Já, já jsem Ládik z Valmezu a přijel jsem za Pedrem. Situaci zvolnila slivovice a nakonec vše vypadalo, že tihle dva nakonec budou kamarádi. Dalibor po chvíli povídá ,, Ládiku a co máš za hůlky? Takové obyč. To je ale profipláž, povídá Dalibor a půjčuje mu své náhradní Leony s Daiwama. Petr ti je naváže a vyveze a pak si dáme ještě tu slivovici. Vážu, vyvážím a ti dva si dávají do nosu. V noci se ozve hlásič, startuji k Láďovu prutu, jelikož jsem jediný naživu, a během chvilky zdolávám prvního Ládikova kapra. Na podložce je kapr opravdu slušných rozměrů. Budím ostatní a začíná focení, měření a vážení. Šupináč, krásných 89cm a váha 15 kilo. Mámé obrovskou radost,takového kapra si každý přál a tak se každému jeho přání splnilo. Já navázal a vyvezl Daliborovy pruty, Ládik si zvolil montáž a nástrahu a já jej bravurně zdolal.

                  Další den balíme a odjíždíme domů, jen Mirda ještě zdolává dva krasavce před odjezdem. Ani jeden z nás vůbec netuší, že tahle krásná voda, se na pár let stane naším lovištěm a že na ní zažijeme mnoho daleko větších ůspěchů. Ale o tom snad příště.

                                                                                                                                Pedro Skala

Domů